VALOCH, J. 2001. The Connotation of Dusty Painting. In Ateliér / Fortnightly Journal of Contemporary Art, vol.14, no.6, 22.3.2001, p.9, Prague (CZ)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 




KONOTACE ZAPRÁŠENÉ MAĽBY

Bratislava, CC Centrum, 14.12.2000 – 22.1.2001


CC Centrum je bohužel výstavní místo méne známé, nacházející se v „největším sídlišti světa“ v Petržalce. O jeho dramaturgii pečuje Zuzana Bartošová. Každý měsíc představuje jednoho ze slovenských autorů bez ohledu na generační příslušnost. Vernisáž byýva spojena s prezentací společenskokultúrního měsačníku DILEMA, pozoruhodného one-man-usillování Milana Resutíka, vznikajícího bez ohledu na oficiální politické garnitúry. V jeho každém čísle se objavuje i medailon zde vystavujícího autora.

Zatím posledná uvedená instalace Blažeje Baláže (1958, absolvent bratislavské VŠVU v roce 1983, nyní pedagog trnavské univerzity) byla fascunující svou oproštěností a koncentrovaností. Chápeme ho jako tvůrce, který rozvíjí osobitou variantu konceptuálního myšlení vstřebavšího postmodernistickou lekci. Na výstavě byly 4 čtvercové monochromní obrazy různého formátu, pokryté jakousi vrstvou chvějivého, lesklého prachu. Autorovým záměrem není obohatit reduktivní sféru, ale vztahuje se k celému kontextu monochromní malby a transponuje ho do nových významových souvislostí. Výsledkem je komplexní výpověď, jejíž součastí jsou zrovna tak reference ke sféře monochromního umění jako mimo ní. Užití čtverce asociuje malevičovskou novou ikonu, chápanou jako citace z kodifikujícívh počátků moderního umění, celek potom asociuje sféru radikálních malířských monochromních rozhodnutí, počínaje Rodčenkem přes Kleina a Reihardta po Rajlicha či Marioniho. Každý z obrazů má de facto 2 vrsty. Výchozí sestavu tvoří bílý, červený, modrý a černý monochrom, zpracovaný tradičními malířskými prostředky. To vidíme ovšem pouze na hranách, kde zůstala tato barva zachována. Odlišná výchozí barevnost potom determinuje odstín, který vnímáme u druhé vrstvy. Ta je na všech obrazech, působí transcendentálně, ale díky barevné různosti spodních vrstev vnímáme každou realizaci jako jiný odstín, od nejtepejší až po nejchladnější bílou. Mohla by tedy být Balážova práce výpovědí o subtilnosti percepce určité jemné, transcendentalní struktury v závislosti na odlišnostech toho, na čem je aplikována. Transcendentálně působící vrstva je kovový prach, smíchaný ze stříbrných a zlatých pilinek. Ty vznikají od roku 1992, kdy začal Baláž otiskovat mince na své grafické listy. Opatrné spilování mincí na tloušťku 1 milimetr je velice pomalá práce, takže – chceme-li proměnit banální kovovou minci v součast autorova artefaktu, vyžaduje to investovat do ní namáhavou práci, jež byla zdokumentována na videu. Odměnou za tuto práci je konečně znehodnocení jinak platné mince. Ale zato „vstoupí do světa umění“... Do rejstříku takových paradoxů patří i soupis mincí, které autor během své práce užíval – kromě hodnoty, která byla znehodnocena, jsou u nich uvedeny udaje, které mají smysl jen pro jeho práci a dřív fungují v rovině ryzí ironie, totiž průměr každé z nich. Aby to bylo ještě složitejší, nazývaá umělec 4 vystavené obrazy Mandaly. Tím zase rozehráva hru mezi transcendentálním a profánním, neboť obojí vnímáme vlastně jako jakousi komplementaritu. Mandaly se sypou z barevních prášků, jejichž geometrie zmizí, když je jejich autor shrabe. Tady může transcendentálně působící struktura vzniknout díky tomu, že byly původní (zcela utilitární !) geometrie tvarů mincí anulovány a převedeny do akumulace detailů tak drobných, že je vlastně vnímáme v úhrnu struktury. Ale v kontextu autorova díla se k problematice destrukce utilitárního a organizace fragmentů v podobě akumulace také přirazují (fragmenty z rozřezaných 30 ročníků Výtvarného života vyplnil okna Galerie města Bratislavy v akumulaci Postscriptum 2, 1993), zase s velikou ironií a třeba i uplatněním jeho stále užívaných barev jako konkrétních politických odkazů k domácí situaci. Zaprášená malba (další ironie v samotném názvu výstavy) je tedy nositelkou bohaté škály odkazů, počínaje reflexí světa umění po reflexe vysloveeně sociální. Je pozoruhodné, jak se autorovi podařilo všechny spojit v celku mimořádně oprošteném a koncentrovaném.


Jiří Valoch

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konotace Zaprášené malby, page 9 – Jiří Valoch: The Connotation of Dusty Painting (exhibition, Bratislava, CC Centrum, 14.12.2000 – 22.1.2001).

In the CC Centrum in Bratislava, Slovakia (curator Zuzana Bartošová), one Slovak artist is presented each month. On the occasion of the exhibition held in journal DILEMA (edited by Milan Resutik). The fascinating original conceptual installation by Blažej Baláž (1958) evidenced the post-modern inspiration: 4 monochrome paintings (white, red, blue and black) of square format were covered by a layer of glittering dust.


 

©2010 Blažej Balaž - All Rights Reserved. Programmed by NiCK.n17 [NEXT176]. Design by Paulína Balažová